Ale ruku na srdce: kdo by chtěl jíst celý život jen banány, co jsou přesně 20 centimetrů dlouhé a mají certifikát, že neurazí menšinovou okurku?

Člověk je prostě tvor, který má rád koření. A když mu ho někdo sebere, začne si ho potají nosit v kapsách. Proto se tolik daří hospodám, kde se u piva mluví naplno, i internetovým koutkům, kde se dá říct nahlas, co by se v kanceláři muselo šeptat.

A tak se mi zdá, že dnešní hlad po nekorektnosti není o krutosti ani o sprostotě. Je to obyčejná touha po chuti. Protože svět bez trochu pepře je jen talíř vlažné vody. A kdo by se chtěl utopit v polévce bez soli.


Jsou lidé, kteří se smějí jen koutkem. A pak jsou lidé, kteří se smějí celou bytostí – až do morku kosti. Michael Viktořík patří k těm druhým. Jeho humor není jako obligátní bonboniérový vtip, který rozbalíte a okamžitě zapomenete. Je to spíš koření, co se vpije do duše a zůstává tam, i když se vám nechce přiznat, že vás to pořád baví.

V době, kdy se na nás valí vlna šedi, fil