Když vezmete do ruky atypickou autobiografii slavného písničkáře Neila Younga a začtete se do prvních stránek, hlavou se vám ihned rozezní nezaměnitelný tenor a melancholická kytara tohoto (jak ho s vianovskou inspirací charakterizoval Jiří Černý) Srdcerváče.

Pokud máte jeho tvorbu naposlouchanou a vrytou do paměti, uslyšíte v každé řádce nějaký ten nápěv.

Like A Hurricane, Old Man, Harvest Moon, Running Dry, Sugar Mountain, nebo třeba Hippie Dream, píseň, podle které Youngův překladatel Jiří Zbořil pojmenoval české vydání knížky Hipíkovy sny (v originále Waging Heavy Peace, s podtitulem A Hippie Dream, u nás vydalo Nakladatelství Lidové noviny).

Co říci o Youngovi? Nejlépe ho poznáte právě podle jeho nebývale upřímné zpovědi v této knize. Celoživotní solitér, žijící mimo módní styly, sentimentální sběratel starých aut a vláčků, a přitom velmi aktivní inovátor a technický nadšenec (jeho boj proti zvukově ochuzenému poslechu hudby z mp3 už je pomalu legendou). Jako by v jedné fyzické osobě žilo několik osobností naráz. A stejně tak se to má i s Youngovou povahou – na jedné straně umíněný, egocentrický chlap, o němž se traduje, že se s ním nedá spolupracovat, na druhé straně velice empatický a citlivý introvert, mající pro mnoho věcí a lidí slova důvěry, úcty a pochopení. Celá tato škála leží před vámi v podobě otevřené knihy, jen zalistovat.

Youngův literární styl se přitom dost liší od zavedených muzikantských memoárů. Ignoruje chronologii, kmitá mezi časovými a tematickými rovinami, skládá dohromady mozaiku, která vám vyzradí celé tajemství a smysl při dočtení posledního řádku. Pokud ovšem skutečně dojdete s Neilem Youngem až na konec, můžete říci, že jste se o něm něco dověděli, a pak začít číst znovu, s větším porozuměním a citem pro detail.

Co je na vzpomínkách bezmála sedmdesátiletého „Starého muže“ nejsympatičtější? Že každým řádkem nabourává sebemenší tendenci vynutit z vás sympatii, prezentovat se vám v líbivějším podání, podlehnout svodu zalhat o sobě, a tím vejít do dějin čistší. Nic takového Hipíkovy sny neobsahují. A navíc je to velmi dobrá literární četba. Pokud patříte ke generaci, která na Youngově hudbě vyrůstala, je to četba skoro povinná, pokud je vám pod třicet, pochopíte leccos z intimního prostoru svých otců.

Petr Žantovský